Vnitřní síla

Obraz mám dokončen už asi měsíc, ale stále jsem nevěděla, co o něm nepsat. Nemám moc ráda poučné koučování typu "Jak najít svojí osobní sílu" a podobně. Navíc mám pocit, že guruů, kteří nám ukáží, jak máme právě my žít ten náš nešťastný život, je na každém rohu nejmíň sto a každý má zaručený postup na vzestup direkt rovnou nahoru. V mém případě tyto texty vedly vždy spíš k větší frustraci než vnitřnímu rozvoji. Já svou osobní sílu kdysi odevzdala, možná v rámci ochočování, systému, školy, nebo výchovy... Už vlastně ani nevím. Jen vím, že jsem dlouho chtěla být tou hodnou holkou, která nebude zlobit, nedělá problémy, každému pomůže a vyhoví... No ale nebude na světě šťastná, protože ztratí svoje místo. Být totiž součástí světa bez vlastního přičinění není nic moc. Ostatně asi jako většina lidí ve státním vzdělávacím systému a dobou před třiceti lety. Naštěstí, naštěstí mám pocit, že dnešní doba i když těžká a vypjatá tak má určitá místa, kde můžeme svůj osobní potenciál a sílu rozvíjet bez ohledu na to jací bychom měli být. Díky bohu za to, že ta možnost je. A také za to, že jsem ta místa ve světě a hlavně v sobě našla a díky tomu jsou chvíle, že dokážu být tady a teď ráda. 

A na základě toho jsem si namalovala obraz. Obraz, který mi tu moji konkrétní sílu připomíná. 

Mám ráda ten proces klidu při tvorbě, kdy je možné nahlédnou sama do sebe a popřemýšlet si o tom, co pro mě určité věci znamenají a kde je najdu. 

Tak zase tematicky chvíli před novoluním ve Vodnáři vypouštím svoji projekci, toho jak by měla vypadat taková síla. Přeji všem aby nalezli to, co ve svém životě potřebují... a pustili to, co je tíží...

Isill